Jedno velké přání - Poprvé naposledy

95. KAPITOLA – POPRVÉ NA POSLEDY

„Kde to jsem?“ zamumlala Tereza. Posadit se nezkoušela, celé její tělo podivně vibrovalo.
„Na, vypij to,“ pobídnul ji povědomý hlas. Něčí ruce jí nadzvedly hlavu a přiložily k ústům nějaký pohár. Poslušně ho do dna vypila. Její smysly se náhle zlepšily. Už věděla, kde je.
„Co se stalo?“ zeptala se. U ní stáli tři lidé – Lily, James a Rhoda Worthová (spolužačka z hodiny mudlů). Tereza nechápala, co tady dělá.
„Zasáhli tě nějakým zaklínadlem… ale vypadá to, že bude vše v pořádku,“ řekla Lily a přisedla si k ní na pohovku.
„Co tady dělá Rhoda?“ zajímala se.
Ta se smutně pousmála. „Když nemůže pacient k lékaři, musí lékař za pacientem.“
„To jsem nevěděla, že jsi léčitelka,“ prohlásila Tereza a pokusila se posadit. Kupodivu se jí to povedlo a hlava nezaprotestovala.
„Jsem totiž ve třetím patře a tam jsi se zatím nedostala; buď ráda.“
„Jaké je to oddělní?“ ptala se dál Caisová.
„Trochu hazardní – léčí se zde otravy způsobené lektvary a bylinami. Já tedy většinou s pacienty do kontaktu nepřijdu, protože jsem ve výzkumu, kde se vyrábí protijedy.“
„Copak já jsem otrávená?“
„Nejsi,“ uklidnila ji Lily. „Jenomže bylo zapotřebí umíchat spousty speciálních lektvarů a Rhodina pomoc se hodila, tak jsem ji o ni požádala…“
„Jak to vlastně dopadlo na té svatbě?“ vyhrkla náhle Tereza.
„Naštěstí jsou všichni v pořádku, bez zranění se to neobešlo, ale protože většina z nás byla na útok připravena, není to nic vážného. Popravdě řečeno, ty jsi náš nejvážnější případ,“ pověděl James.
„Vy jste o útoku věděli?“
„Ano a byli jsme dost překvapení, když jsme se dozvěděli, že o něm víte také a nic jste nám neřekly!“
„Ale vy jste nám také nic neřekli!“ zamračila se Lily.
„Přece se nebudete hádat,“ zkoušela je uklidnit Rhoda.
Caisová se jen pousmála. Nic se nezměnilo ani po svatbě. „Každopádně o tom vědělo spousty lidí, ale ani jeden z nich to nešířil dál… Nemusíme to rozebírat. Takže všechno je v pořádku?“
„Kéž by,“ zamumlala Lily a vstala z pohovky.
„Co se stalo?“
„Vypadá to, že ty-víš-kdo ovládl Svatého Munga,“ odpověděla Rhoda.
„Cože?“
„Už to tak bude,“ konstatoval James a položil ruku na Lilyinu šíji. Ta se k němu přitulila.
„Naši lidé přišli o kvalitní lékařskou péči. Proto jsi u nás, proto neležíš v nemocnici. On ji zabral. To byl také důvod, proč na nás zaútočili na svatbě; kdybychom se dozvěděli, co se děje, chtěli bychom tomu přeci zabránit! Tohle byl klamný manévr. V den naší svatby!“ Lily vytryskly slzy. Svůj obličej tiskla k Jamesovi. Tolik chtěla pomáhat…
„Ale to přece nejde! Nemůže odmítnout pomoc nemocným nebo zraněným, kteří tam přijdou!“ rozčílila se Tereza.
„Může! Lékařská pomoc se poskytuje jen čistokrevným kouzelníkům. Děti mudlů a zrádci krve musí hledat jinde. Polovina léčitelů však odešla nebo byla propuštěna… utíkají, schovávají se. Někteří – jako Rhoda – se pokouší pomáhat dál,“ řekl Potter a tiskl svou ženu.
„To je jen zlý sen!“
„Není,“ zašeptala Rhoda a posadila na židli, které stála vedle pohovky.
„A bude to ještě horší,“ procedila Lily, když se otočila, aby se mohla Tereze podívat do obličeje, „vypadá to, že se mu podařilo infiltrovat i ministerstvo…“

Následného dne večer se Tereza rozhodla, že půjde navštívit své přátele. Vešla do baru. Noctua Bunduse nalezla rychle. Pozdravila ho, nadechla se, aby mu všechno vypověděla, jenomže on ji zastavil: „Vím všechno.“
„Předpokládám, že od něj,“ sykla Tereza.
„Správně.“
„Proč jste mi neřekl, že pracuje pro Voldemorta?“
Bar utichl, bylo slyšel jen tříštící se sklo, ale i to ustalo. Zářivé zraky se upřely jen na ni.
„Copak? Bojíte se jednoho hloupého jména?“ zakřičela. Poté se obrátila na Noctua: „Měla jsem právo to vědět!“
„Ne, tohle se přece netýká tebe! Jen to jen má a jeho věc. Řekl, že bude sloužit, tak slouží!“ vždy klidný hlas Noctua Bunduse se trochu zatřásl. Proč?
„Aspoň jste mi mohl říct, kde se setkáme a za jakých podmínek!“
„On sám se rozhodl, komu to poví. A rozhodl se pro Remuse Lupina. Byla to jeho volba, ale budiž. Pokud ti to takto nevyhovuje, budeš mu dávat úkoly sama!“
„Nechci,“ odporovala.
„Však uvidíme…“ prohlásil tajemně.
„Máš něco v plánu…“
„Ano, jako vždy.“

Byli sami. Opět. Nerušeni. Mohli si to konečně vyříkat.
„Proč jsi mi to neřekl?“ zeptala se Tereza Floyda. Neznělo to ani vyčítavě ani rozzlobeně.
„Nesměl jsem. Mám takový pocit, že Poutník něco tuší.“
„Co myslíš?“
„Že si povídáme. Jako lidé.“
„Co je na tom špatného?“
„Pro tebe nic. Jenomže Poutníkovi to ničí plány. Podle jeho slov tě udržuji při lidskosti.“
„Prosím?“
„On to nechápe. Je na světě tak dlouho, že už si myslí, že zná všechno, že předpokládá správně.“
„Teď tě nechápu.“
„Chce z tebe udělat úplného upíra. Nosferatu.“
„Ale to přece nejde!“ zamračila se Tereza. Copak si z ní Floyd utahuje?
„V pravém slova smyslu ne. Navždy už budeš Demies Cranagu. Ale on chce, abys nic necítila, byla z kamene. Chce, abys vyzařovala vše, co vyzařují upíři. Navíc ty bys byla lepší než kdokoliv z nich – můžeš chodit pod sluncem.“
„Ale proč to chce udělat? Nechápu to!“
„Víš,“ promluvil po chvíli, bylo vidět, že usilovně přemýšlí, „na světě existují miliony proroctví. Mnoho z nich bylo již zapomenuto. Některá se přenášejí z generace na generaci. Zajímavé je i to, že jeden člověk může vyplnit i sto proroctví, aniž by se o tom dozvěděl. Jiný člověk naopak bude celý život usilovat o naplnění jednoho, ale nikdy toho nedosáhne. Tohle zřejmě čeká mě.“
„Ale co to má společného se mnou?“
„Náhoda. Je to víc jak tisíc let, co mocný nosferatu zapsal do Knihy velké proroctví.“
„Myslíš, do Knihy, kterou opečovává rada?“ přerušila ho Tereza.
Floyd přikývl. „Přesně tu. To proroctví znělo asi takto: poslední pravé dítě velkého je předurčeno vrátit upírům slávu. Ale jestli se to stane, uskuteční, ovlivní jeho první syn. Musí z něj udělat pravého upíra… I kdyby nebyl se špičatými zuby a vášní pro krev.“
„Stejně mi to pořád nic neříká…“
„On si myslí, že to jsi ty.“
„Proč?“ vyděsila se Tereza.
„Poslední pravé dítě velkého,“ zacitoval Floyd. „Jeho mozek mu díky tomuto říká, že jsi to ty.“
„Je sice pravda, že jsem poslední pokousaný od Marcuse, ale jak může vědět, že on je ten „velký“?“
„On je tím velkým, o kterém se hovoří,“ ujistil ji pevně.
„Ale já přece nejsem tím o kom se zde hovoří! To přece nejde!“ čekala, že jí to vyvrátí a řekne, že tomu musí čelit, ale…
„Máš pravdu. Ty nejsi ta vyvolená.“
„Vážně?“
„Jde přeci o pravé dítě!“
„Ale co to znamená?“
„Musí to být dítě, které bylo počato a narodilo se jako člověk.“
„Ty víš, kdo je ten vyvolený?“
„Ano,“ přikývl. „Jsem to já.“
„Ty?“
„Má matka se jednoho večera seznámila s okouzlujícím mužem. Tak okouzlujícím, že nepoznala, ač byla čarodějkou, kdo před ní stojí…“
„Takže tvůj otec je Marcus?“
„Si, seňorita. Má krev ukrývá všechny jeho schopnosti, ale nemohu je použít, dokud nedostanu spouštědlo.“
„Tím myslíš, dokud tě nepokouše jiný upír?“
„Přesně tak.“
„A co kdybych to udělala já?“
„Je možné, že by stačilo, přesto se to nesmí stát… Noctua Bundus rozhodne o mém a tím i o upířím budoucím životě.“
„Jsi zvláštní.“
„Nejsi první, kdo mi to říká. Já jsem se svým údělem smířil.“
„Co tím myslíš?“
„Brzy zemřu.“
„Proč to říkáš? To přeci není pravda!“
„On ti o tom úkolu neřekl, že ne?“
„O jakém úkolu?“
„Vrátit se k ty-víš-komu jako špeh. Opět.“
„A…?“ nevěděla.
„Na svatbě tvých přátel, když tě zasáhla tak kletba, jsem ti poskytl nutnou pomoc. Z vašich si nikdo nevšiml, ale jeden smrtijed ano. Severus Snape. A ty víš, co to znamená, když se tam vrátím,“ říkal to tak klidně.
„Tak to nedělej!“
„Já musím! Slíbil jsem poslušnost a věrnost. Pokud se vrátím, bude mě rada muset vyslyšet a splnit mé přání. Všichni jsou tak slepí…“
„Nedělej to!“ prosila jej. „Jdi za Noctuem a všechno mu vypověz! Prosím, nechci, abys zemřel!“
Floyd se usmál. „Jsi hodná, ale nejde to. Slíbil jsem otci, že Poutníka budu poslouchat na slovo.“
„Ale tvůj otec je mrtvý!“
„Ty to prostě nechápeš. Staral se o mě, když se to stalo! A poskytoval mé matce tu nejlepší péči! Když se kouzelníci dozvěděli, čí jsem syn, obrátili se pro nám! Všichni! Měli mě za zrůdu. A matka mě jen bránila… do dnes nevím, jaká kouzla na ni použili, ale nikdy se z nich nevzpamatovala. Proto žijeme jako mudlové. Je to tak lepší.“
„Nesmíš zemřít! Vždyť tvá matka tě potřebuje!“
„Je o ní dobře postaráno… vše už jsem zařídil.“
Tereze se v očích zatřpytily slzy.
Floyd na ni pohleděl. „Máš eso v rukávu, až bude nejhůř, použij to proti němu. Slib mi, že zůstaneš především člověkem! Jsem si jist, že v této době tě budou potřebovat tví přátelé více než upíři.“
Caisová přikývla. „Kdy to máš splnit?“
„Zítra.“
„Co si udělat hezký večer? Někam si zajít?“
„To je určitě dobrý nápad, ale nechtěl bych umřít jako panic, takže už mám jiné plány…“
„Půjdeš za tou svou kamarádkou?“
„Ne, musím si to zaplatit,“ posmutněl Floyd.
„Ale vždyť už je ti něco přes dvacet let, jako to že…“ uvědomila si náhle.
„Že jsem ještě nikdy nebyl se ženou? Může za to spousty věcí, ale ta podstatná je, že jsem se snažil splnit otcova přání…“
Tereza ho objala. „Co takhle si přece jen udělat společný hezký večer?“
„To nejde, nechci tě do ničeho nutit mou situací.“
„Do ničeho mě nenutíš. Já to chci udělat.“
„Poslední večer?“
Tereza přikývla. „Společně.“

94. Kapitola || 96. Kapitola

DoslovSíla k bojiToužebné city k prachovémuO tom jak přiletěl čápSvatební dar a líbánkyŠaty s vlečkou, stříbrem vyšívané, ale princezna to není, jasný paneTak jde čas...Nevzdávat? Už se mi nechce...Štěstí?Od kamene po moukuAsimilaceBude z tebe světoběžecNová rodinaPosláníPoprvé naposledySvatební horečkaJmenovitě?Tiché vzpomínáníNení vítězůKrev a pizza pro člena komise pro vymýšlení mudlovsky přijatelných výmluvStopy vedou ke družičceJen pár hodinSpojeni krvíDvojité randeTři v ProsinciPříběh vyznavače SatanaZatím se nic nedozvíš...Zamračená a ochuzenáNevinnost v plamenechZměna a nová zkušenostMilosrdné lži a tiché pravdySvětle modrá budoucnostOvce, opice a FénixNečekanéPoslední zvuky BradavicCena prolité krveVyříkáníNový předmětSíťNač ten spěch?Z bolesti je vždycky špatněProhraješ...Emočně o ničemInformaceUž to není jenom vendetaDnes zdravímPrvní oběťBonusové urážkyJo, začátek trablíSbohem láskoRozhodnutíZákon akce a reakceDlouho očekávaná scénaDrzý senNeuvážený konecChci vše napravitNoc proti pravidlůmObsazeno, smůla!Smůla s štěstí pro RemuseSamotaCož takhle plesík?Pár otázekKaždý detail romantiky pro dopisTěžce zajímavýStřídání učitelůJak se Binns stal chtěným...Začátek rokuPřipijme si!Krátce před PřemisťovánímPoslední slovoPráce za osmMinulá budoucnostTo snad ne?!Když názor, tak profesionálníŘecký RiddickulusAdrianiny zodpovězené otázkySkvělé zprávy nejen z domovaBřeznová pomstaChlípňačka LilyNesnáším loučeníZase snadnéVědětVeselé Vánoce!Dvojice určená pro nikdyChlouba a dopis od rodičůUkřičené bonbóny a tichá věštbaJména už se nebojíme!Úsměv v Bradavicích aneb HvanadalshnúkurŘekni zapomeň!Záchrana ve znamení smrtiJe libo šunčičku?Výzvědná služba musí narazitNejlepší a nejpřísnějšíPo zlých zprávách nejsou radovánkyDopis o zkouškáchPlán splněn, kapitáne Tlapo!Kdo tu žárlí?Chytros slečny GrugerovéVýzvědná služba Evans s.r.o.Abeceda v PrasinkáchPláč nad výhrouSkončilo to prohrou...Těžký boj vášníHlasy s červenou tváříVítězovéNudné představováníPříjezdUž se to blíží!Šestý ročník